Přejít na: Obsah | Konec stránky

Ke kauze Trnitá. Zkušenosti z případu "Kaufland" ve Frýdku

Autor diskusního příspěvku: Michal ZEZULA

16.7.2007

Již více než týden sleduji marný boj brněnských kolegů dosáhnout čehokoliv pozitivního v případu ohrožených (dnes již asi vybagrovaných) archeologických terénů v místě předměstské osady Trnitá. Moje spoluúčast je umocněna jednak skutečností, že jsem měl víceméně náhodou možnost být v závěru minulého týdne svědkem toho, jak nakládají velkokapacitní bagry na korby náklaďáků archeologické souvrství, jednak i tím, že jsme před čtyřmi lety řešili případ, který má s brněnskou kauzou hned několik společných rysů. Zároveň je ale třeba sdělit, že případ staveniště obchodního domu Kaufland na Hluboké ulici ve Frýdku, kterého se týká následující příspěvek, nakonec nevyústil v tak beznadějnou situaci, jak je tomu v Brně. Možná proto bych se zatím bránil propadnout bezbřehému pesimismu, vždyť stačí tak málo, "pouze" aby se orgány státní správy a orgány činné v trestním řízení postaraly o vymahatelnost práva, což by ostatně mělo být i jejich posláním.

V dubnu roku 2003 se začal na ploše cca jednoho hektaru při severním okraji historického jádra Frýdku (tedy v ochranném pásmu MPZ) odvíjet podobný scénář, který se letos až zarážejícím způsobem velmi podobně opakuje v Brně. Za nejasných okolností byla přes nesouhlasné odborné vyjádření NPÚ povolena Městským úřadem ve Frýdku-Místku obludná novostavba (srov. http://www.sey.cz/reference/frydek-mistek-kaufland/ ) obchodního domu (ke všem aspektům této fáze případu srov. Goryczková, N., Koudelová, J. : Kaufland v historickém jádru města. Zprávy památkové péče, roč. 63, 2003, č. 3, s. 211-213). V situaci, kdy bylo jasné, že se nepodaří stavebnímu záměru zabránit, začala jednání o záchranném archeologickém výzkumu. Zástupce investora se sice tvářil, že se dohodě nebrání, jeho požadavky však jakýkoliv kladný výsledek předem vylučovaly – odmítal např. výzkum hradit, vyžadoval, aby harmonogram stavby nebyl záchranným výzkumem nijak dotčen atp. Navíc, podobně jako v Brně, zasvěceně tvrdil, že se na staveništi z více důvodů žádné archeologické nálezy ani nemohou nacházet. V zásadě si představoval, že bychom mohli při občasných návštěvách staveniště pořídit pár fotek… Ti, kteří mají v náplni práce jednání o uzavírání dohod o provedení archeologického výzkumu, vědí, že se nejedná o nijak výjimečnou situaci. Mnohem vážnější ale bylo, že současně staveniště nechal ohradit, před bránu postavil najatou bezpečnostní službu a začal bagrovat. Bagristé byli ale údajně stavbyvedoucím poučeni, aby, zpozorují-li archeologický nález, práce v souladu se stavebním zákonem zastavili.

Za této situace jsme zaměřili svoji pozornost na orgány státní správy. Mohu zodpovědně prohlásit, že nic tak tristního a bizardního, jako jednání na frýdecko-místeckém Městském úřadu jsem nikdy předtím, ani potom nezažil. Vystrašení a apatičtí úředníci (vyskytly se ale i čestné výjimky, bohužel bez možnosti cokoliv ovlivnit) stavebního úřadu a výkonného orgánu památkové péče sice přebírali naše zápisy z pozorování zpoza plotu a opakované výzvy k zastavení stavebních prací, dokonce uvnitř ohrady vykonali státní stavební dozor, který pochopitelně žádné archeologické nálezy nezpozoroval, vytrvale ale odmítali jakkoli účinně zasáhnout. Z více stran jsme přitom měli příležitost zaslechnout, že by je mohla podpora naší iniciativy stát místo… Místy byla situace až tragikomická. Snad nejvíce zapáleným odpůrcem archeologického výzkumu byl vedoucí odboru MěÚ, pod který památková péče spadá, jenž např. prostřednictvím tisku veřejnosti sdělil, že má k dispozici mapu z 15. století (!), z níž plyne, že hradby vedly úplně jinak, než památkáři tvrdí. Bagrování zatím pokračovalo. Zároveň se ale začala v celé kauze angažovat místní kulturní veřejnost, včetně skupiny amatérských archeologů, případu začala být věnována pozornost v regionálním vysílání všech tří televizí a v tisku. V této souvislosti nelze ale zastírat, že mnozí naši snahu prosadit záchranný archeologický výzkum spojovali s tehdy již nereálnou nadějí, že se podaří stavbě zabránit. Zásadní obrat pak znamenal razantní vstup Odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu do dění a v neposlední řadě také trestní oznámení, která podala ředitelka NPÚ – ÚOP v Ostravě na neznámého pachatele pro podezření z poškozování cizí věci a na úředníky MěÚ ve Frýdku-Místku pro podezření ze zneužívaní pravomocí veřejného činitele. Na základě těchto oznámení jsme se poprvé jako doprovod policie dostali na staveniště a měli příležitost získat zde archeologické nálezy, coby hmatatelný důkaz našich tvrzení. Po sérii dalších jednání pak po 8 dnech bagrování podal osobně tehdejší vedoucí Odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu všem dotčeným orgánům MěÚ ve Frýdku-Místku výzvu k zastavení stavby, což stavební úřad vzápětí učinil.

Pouze šťastnou shodou okolností mohl ještě proběhnout archeologický výzkum, neboť nejvíce archeologicky exponovaná plocha podél nedochované hradební zdi byla zasažena bagrováním relativně málo, největší terénní zásahy se dotkly té části staveniště, která byla zdevastována již v 80. letech 20. století při průrazu čtyřproudé komunikace historickým frýdeckým předměstím. Celá situace začala být také nepříjemná česko-německému investorovi, který svého místního zástupce poněkud upozadil a sám vedl další jednání. Vlastní záchranný výzkum pak proběhl kupodivu v zásadě bezproblémovým způsobem, stavba mohla pokračovat ovšem až následně po předložení uzavřené dohody Krajskému úřadu. Přesto, že archeologický výzkum dokumentoval v nezničené části staveniště velmi dobře dochované pozůstatky předměstské zástavby spolu s četnými zahloubenými objekty, ze kterých se podařilo získat rozsáhlé pozdně středověké a raně novověké nálezové soubory, Policie ČR všechna trestní oznámení odložila. Jedinou sankcí tak zůstala pokuta za nesplnění ohlašovací povinnosti vůči Archeologickému ústavu, uložená ve správním řízení stavebníkovi Krajským úřadem (dle našich informací při horní hranici zákonem stanoveného rozpětí).

Co tedy vyplývá z frýdecko-místecké a brněnské zkušenosti?

  • ve stávající legislativě je v zásadě zahrnuta široká škála instrumentů, jak dosáhnout provedení záchranného archeologického výzkumu, jejich praktická aplikace je však závislá na subjektivním posouzení situace úředníky (úředníkem), jejichž postoje jsou nezřídka ovlivněny mnoha faktory…
  • v souvislosti s předchozím bodem se nabízí často diskutovaná otázka, nakolik je výkon státní správy skutečně nezávislý na místních politických strukturách a co z toho vyplývá pro vymahatelnost práva v podobných kauzách
  • mnohem účinnější než snaha dosáhnout cíle legálními prostředky může být zájem médií, nezbytnou podmínkou ale je, aby se o případ začala zajímat širší veřejnost
  • naprosto nelze v případech typu Trnitá spoléhat na Policii ČR, bezradnost jejich příslušníků je v podobných kauzách až dojemná

Zcela na závěr jednu analogii a sice v mnoha ohledech příbuznou ochranu přírody a životního prostředí. Pokud by archeologie a památková péče disponovaly schopnými právníky, kteří se právními otázkami intenzívně zabývají tak, jak je tomu třeba v případě Ekologického právního servisu, mohly by se "trnité" kauzy vyvíjet možná úplně jinak.


Příspěvek byl publikován na webu Národního památkového ústavu dne 16.7.2007, v 8:45 hod.
adresa: http://previous.npu.cz/pp/diskuse/diskuse2007/trnita/2/